Více o powwow
Články z tisku o powwow
Od starých bizoních dnů po rezervaci (Čikala pro časopis Dotek)
V rytmu powwow (Čikala pro časopis Dotek)
Po boji je vrána první na bojišti (Sihasapawin pro časopis ABC)
Historie, vývoj a popis slavnosti powwow zpracovala Karolina Majerová
„Powwow je pro původní obyvatele Severní Ameriky způsobem, jak se vzájemně setkávat, aby společně tančili, zpívali, navštěvovali se, obnovovali stará přátelství a vytvářeli nová.
Je to chvíle, kdy ožívají myšlenky na staré způsoby a zároveň je to cesta k uchování bohatého dědictví.“1
Pro pochopení powwow jako takových, je třeba vnímat celou historii indiánských národů. Před příchodem Evropanů žilo v Severní Americe velké množství různých kmenů, z nichž každý měl svoji specifickou kulturu. Jednotlivé oblasti a kmeny měly jedinečnou a bohatou historii písní a tanců. Také spolky a klany měly své zvláštní obřady, při kterých byly tyto tance uplatňovány, jiné tance měly společenský charakter. Porážky v bitvách s bílými přistěhovalci a později násilná asimilace (zejména převýchova indiánských dětí v internátních školách, kde byly trestány za jakýkoliv projev své kultury) způsobily, že se spoustu zvyklostí jednotlivých kmenů nedochovalo a některé národy dokonce svou kulturu, včetně jazyka, ztratily úplně. Mnoho Evropanů (a bohužel také Američanů) se domnívá, že kulturní vývoj se zastavil se ztrátou svobody a původního způsobu života těchto indiánských národů. To však rozhodně není pravda. Indiáni nejsou živočišným druhem, který by vyhynul a jejich kultura také, přes všechna opatření americké vlády, nezmizela. A to je třeba si uvědomit. Powwow je jedna z živoucích tradic, která se vyvíjí a přejímá do sebe mnoho okolních vlivů. I to je však známkou toho, že tradice, které navazují na odkaz předchozích generací, nejsou mrtvé a dál se dynamicky rozvíjí.
Dnes používaný termín „powwow“ vyjadřuje shromáždění nejrůznějších kultur, které se vzájemně ovlivňují a vyvíjí se. „Pro tyto národy je hudba a tanec způsobem, jak si udržet svou historii, vědění a hodnoty.“2 Proti názoru, že slavnosti powwow oživují staré tradice, se ozývají hlasy, že se jedná spíše o znevažování historického odkazu, když si powwow získala popularitu veřejnosti zejména díky napínavým tanečním soutěžím. Soutěže v tradičních indiánských tancích, rozdělené do mnoha kategorií, jsou vskutku nejoblíbenější, ale také nejkontroverznější součástí powwow.
Jak již jsem se zmínila, historie tanců a písní je u indiánských národů velmi dlouhá a bohatá. Tance oslavovaly život ve všech jeho podobách. Některé kmeny pořádaly setkání, jejichž významnou součástí byl právě tanec a zpěv, na kterých se vzájemnými návštěvami utužovala spojenectví mezi jednotlivými skupinami. Tato setkání měla i obrovský společenský význam, mladí lidé z různých skupin (i v rámci jednoho kmene) se zde měli šanci seznámit, případně domluvit sňatek. „Většina kmenových shromáždění pokračovala ve své původní podobě až do té doby, než federální vláda skrze „Indian Removal Act“ (Zákon o přesídlení indiánů) z roku 1830 vybudovala systém rezervací a zahájila akulturizaci.“3 Zavedení rezervací způsobilo i zásadní kulturní výměnu mezi jednotlivými kmeny. A to i mezi těmi, které byly historicky nepřáteli, nyní však musely žít „vedle sebe“. Zde se dá sledovat počátek tzv. panindianismu, kde se stírají rozdíly mezi jednotlivými národy. A to i v tanečním projevu, jehož vývoj chci v této práci sledovat.
Vláda Spojených států amerických v rámci asimilace původních obyvatel vydala mnoho omezujících opatření. Mezi jedno z nejvýraznějších patřil zákaz indiánských tanců. V tanci spatřovali hrozbu, přípravu indiánů na válku. Také obřady byly zakázány, neboť byly nebezpečím pro převýchovný proces, který vláda zahájila.
„V roce 1845 přivezl proslulý malíř George Catlin do Evropy první indiánské tanečníky, skupinu devíti Odžibwejů (Ojibwa, Chippewa). Úvodní taneční představení „Red Indian“ na britské půdě bylo sledováno královským obecenstvem poměrně bez zájmu až do okamžiku, kdy bylo oznámeno uvedení válečného tance. Diváci okamžitě zpozorněli a tanečníky odměnili bouřlivými ovacemi. Od těch dob byl pro Evropany jakýkoliv indiánský tanec tancem válečným a tradiční tance musely být uměle přikrášlovány, aby se zalíbily širokému neindiánskému publiku. Tak měli indiánští tanečníci tančící pro veřejnost rozhodující podíl na měnícím se významu původních tanců v následujících letech.“ 4 Také proslulá show Buffalo Bill´s Wild West, která začala kolem roku 1882 a trvala až do dvacátých let 20.století, měla svá indiánská taneční představení. Na tato představení byli najímáni indiáni v rozporu s nařízením vlády USA, zakazujícím tento projev původní kultury, zatímco v rezervacích hrozily za porušení zákazu tvrdé tresty – od pozastavení přídělů až po uvěznění. Zjednodušeně řečeno, mnozí indiáni se na show Buffalo Billa nechali najímat, protože to pro ně znamenalo částečnou cestu ke svobodě. Měli možnost cestovat, vydělat si peníze (což v té době pro ně jinak nebylo možné) a dokonce i tancovat své tance. Přesto ani zde indiáni nedostali šanci vyprávět svůj příběh. Tance na všech představeních musely být z komerčních důvodů upravovány tak, jak je chtěla vidět neindiánská společnost (díky politickému vyobrazení původních obyvatel, značně podporovanému literární a později i filmovou tvorbou). Tedy jako krvežíznivé a divošské. Veřejnost proto tance znevažovala, nicméně na představení chodila ráda.
Zlom přišel až s 1. světovou válkou. „Z více jak osmi tisíc původních obyvatel, kteří narukovali do armády, bylo šest tisíc dobrovolníků.“5 Na tomto místě bych chtěla podotknout, že ačkoliv se nám, Evropanům, toto může zdát zvláštní, má to své velmi logické důvody. Pro tradiční indiánskou společnost byli válečníci velmi považováni. V rezervační době však již mladí muži neměli způsob, jakým by na tuto dlouholetou lovecko-válečnickou tradici navázali. Vstoupit do armády znamenalo nejen nebýt závislý na přídělech, ale také získat vážnost a obdiv od ostatních příslušníků kmene. Tak velký projev vlastenectví, jak vláda vysokou účast indiánů v armádě vnímala, dal vzniknout v roce 1924 Zákonu o občanství indiánů („Indian Citizenship Act“). Poprvé tak byli původní obyvatelé považováni za plnoprávné občany s právem volit a být volen. Následovaly další velké ústupky, včetně povolení některých indiánských tanců a obřadů. „Při obnově starých válečnických spolků se začaly znovu objevovat obřady oslavující moderní válečníky, stejně jako vysloužilé veterány.“6 Vznikaly nové tance a obnovila se některá kmenová shromáždění, na kterých velmi často hrdě vlála i americká vlajka – symbol, pod kterým bojovali i umírali novodobí indiánští válečníci. Tento zvyk se pak začlenil mezi rituály powwow. Mezitím si indiánské tance získaly velkou popularitu, konala se častá jednorázová představení. Je možné, že právě tato představení (stejně jako kdysi ta na Buffalo Bill´s Wild West) inspirovala vznik tanečních soutěží. „Tanečníci byli totiž hodnoceni podle svých výkonů a nejlepší tanečník dostal nejvyšší honorář.“7 Také rozvoj železnice a infrastruktury vůbec, který znamenal příchod turistů do rezervací, paradoxně pomohl zachování některých původních tanců, neboť byl podnětem pro další indiány, aby pro turisty tancovali.
Okolo roku 1879 proběhlo jedno z prvních mezikmenových powwow, které pořádal kmen Ponků (Ponca) v Oklahomě. Na toto powwow přijely kmeny Omahů (Omaha), Vraních indiánů (Crow), Kajowů (Kiowa), Osedžů (Osage), Póníů (Pawnee), Otů (Oto), Ajowů (Iowa), Šajenů (Cheyenne) a Komančů (Comanche), často z velké dálky.
Od té doby se popularita slavností powwow stále zvyšuje. Zúčastňují se jich příslušníci téměř všech indiánských kmenů Severní Ameriky. A to i přesto, že existuje mnoho kmenů, které se se svými tanci nepřidaly do hlavního proudu powwow. Často se jedná o tance obřadní, tedy takové, které nejsou přístupné všem. Zároveň tak u nich ale nedošlo ke ztrátě kmenových specifik, jak je časté u těch kmenů, které si vyměňují své zvyky a tradice a stírají tak rozdíly mezi jednotlivými kmeny. „Některé z těchto tanců zůstanou tajemstvím svých kmenů, ostatní se stanou populárními a bude se v nich soutěžit na festivalech.“8
Některá, zejména venkovní powwow, začínají slavnostním průvodem (parade). Tato přehlídka pestrých tanečních kostýmů, tradičně oblečených účastníků powwow a koní i automobilů (!) ozdobených tradičními, korálky vyšívanými předměty, má dlouhou tradici. Má symbolizovat kočovný způsob života, příjezd na nové místo. A zároveň má svou důstojností a oslnivostí dodávat odvahu a sílu ostatním indiánům, kteří se průvodu neúčastní.
Slavnostní průvod přechází v tzv. Grand Entry (nebo je jím zcela nahrazen). Pojem Grand Entry se používá pro jeden z vůbec nejpůsobivějších okamžiků každého powwow, při kterém vstupují za doprovodu zpěvu a zvuku bubnu všichni tanečníci do taneční arény. Je to nádherný živý obraz plný barev, ozdob, rozmanitých tanečních kroků, zvuku rolniček a chřestidel, obraz plný energie a naděje. Každý tanečník je před vstupem do arény tzv. očištěn pomocí bylin s duchovním významem vedoucím arény (či jeho pomocníkem). Taneční aréna má symbolizovat „kruh života a dynamiku změn“.9
Jako první jdou „strážci“ neboli vlajkonoši. Jsou to většinou vážení starší muži, často veteráni, kterým je tímto úkolem vzdávána veliká čest. Nejdříve přináší kmenové či spolkové zástavy (standarty), ozdobené pery. Za nimi přichází vlajkonoši, nesoucí americkou (či kanadskou) vlajku, kmenové vlajky, vlajky národů, které mají na powwow své zastoupení, vlajky indiánských organizací a také speciální vlajky powwow. Za nimi přichází čestní hosté, jako jsou například kmenoví náčelníci nebo princezny powwow. Ti jsou následováni hlavním tanečníkem a hlavní tanečnicí. (Případně je možné i obrácené pořadí, kdy hlavní tanečníky následují princezny a čestní hosté). Po nich do arény vstupují tanečníci – nejdříve mužské kategorie (v pořadí od nejstarší po nejmodernější styl, tedy od prvního: tanečníci mužského severního a jižního tradičního tance, tanečníci tance trávy a tanečníci pestrého válečného tance) a za nimi ženské taneční kategorie (opět seřazené podle stejného principu, tedy od první: tanečnice severního a jižního tradičního tance, tanečnice rolničkového tance a na závěr tanečnice pestrého šálového tance).
Když vstoupí všichni tanečníci do arény a dohraje píseň, zahájí se powwow modlitbou, o jejíž provedení, bývá požádaná nějaká starší a vážená osoba. Důležitost modlitby je pro původní obyvatele veliká a každý, kdo powwow navštíví, třeba jen jako divák, by ji měl zcela respektovat. Stejně tak i píseň vlajce (Flag Song), která se hraje k poctě zástav a vlajek, při předávání od vlajkonošů do rukou vedoucího arény, který je pak umístí na čestné místo v aréně, kde zůstávají po celou dobu slavnosti až do jejího závěru, tzv. Flag Retreat (opouštění arény).
V průběhu powwow bývají také často hrány a zpívány písně, které mají vyjádřit poctu určitému člověku nebo skupině lidí. Tyto písně jsou nazývány Honor Songs a tančí na ně nejdříve právě lidé, kterým je jejich prostřednictvím vzdávána úcta. Poté, co tito obtančí dokola celou taneční arénu, připojují se k nim další osoby, které jim chtějí svou účastí v tanci úctu vyjádřit. Zvláštní formou písní k poctě, jsou Veteran Songs (písně veteránů), které jsou hrány a zpívány, jak už název napovídá, válečným veteránům. Písně veteránů jsou často hrány na začátku powwow, jako součást zahajovacího ceremoniálu, hned po písni vlajce.
Než-li se budu věnovat samotnému popisu tanců, ráda bych zde zmínila některé další rituály, se kterými je možné se na powwow setkat. Mezi jeden z nejkrásnějších patří uvádění nového tanečníka do arény. Většinou se jedná o děti, stejně tak jsou ale uváděni dospělí tanečníci. Většinou je jim hrána píseň k poctě (viz výše), při které je doprovází (nejčastěji dva) starší zkušenější tanečníci a součástí této událostí bývá také obdarovávání (Give Away). Tradice obdarovávání, či spíše rozdávání, je velmi stará a zakořeněná hluboce v kulturách snad všech indiánských národů. Je to krásný zvyk, při kterém dary nedostává (jak je zvykem v naší evropské kultuře) ten, kdo něco slaví (či v tomto případě je uváděn do taneční arény), ale takový člověk je naopak tím, kdo dary rozdává. Na rozdávání se podílí celá jeho rodina, přinese mnoho darů a rozdává je jednak těm osobám, kterých si velice váží nebo naopak lidem, které v životě neviděla a ví, že s tancem (či jinou činností) začínají. Takovýto malý obřad by však na powwow nikdy neměl narušovat průběh tanečních soutěží.
Dalším často uplatňovaným rituálem je dekový tanec (Blanket Dance). Během tohoto tance nesou čtyři tanečníci deku arénou a diváci, soutěžící a vlastně kdokoliv ze zúčastněných, hází na deku peníze, které jsou vybírány za určitým účelem. Může se jednat o nějakou charitativní akci, projekt nebo se přispívá kapelám, které přijely zdaleka, na cestu.
Posledním rituálem, který zde chci zmínit, je sbírání orlích per. I toto je důležitý rituál, neboť orlí pera mají pro původní obyvatele Severní Ameriky velký duchovní význam. Pokud některému z tanečníků spadne během tance z kostýmu orlí pero, stoupne si k němu vedoucí taneční arény (případně jeho pomocník) a čeká u něj do konce písně. Poté je přizván vážený muž, který pronese modlitbu a obětuje tabák. Spadlé orlí pero symbolizuje v indiánské kultuře padlého bojovníka. Tímto gestem je mu pak vzdávána pocta a je symbolicky zvednut svými spolubojovníky.
Významnou součástí powwow jsou pochopitelně soutěžní tance.
Etiketa (někdy se užívá i označení protokol) powwow je několik bodů, které by měl skutečně dodržovat každý, kdo se jakéhokoli powwow zúčastní:
1. Buďte dochvilní. Organizátoři dělají vše pro to, aby všechny aktivity začínaly včas a proběhly hladce. Prosím, berte na to ohled.
2. V taneční aréně se vyžaduje vhodné oblečení a chování. Každý, kdo není ochoten dodržovat toto pravidlo, bude požádán vedoucím arény (případně někým jiným z organizačního týmu), aby opustil arénu. (Pokud tancujete, zkuste si obléct taneční oblečení, je to více než vítané. Při powwow jsou ale vyhlašovány i tance pro veřejnost, na které je možno tancovat v jakémkoliv oblečení.)
3. Místa (zpravidla lavičky) v aréně jsou rezervovány pro tanečníky v tanečním oblečení. Pokud si chcete rezervovat místo, dejte si na něj deku, jinak bude považováno za volné.
4. Poslouchejte pozorně moderátora slavnosti. Představuje tance, které přijdou na řadu a oznamuje, pro koho jsou určeny.
5. Respektujte pozici hlavního tanečníka a hlavní tanečnice. Jejich role je opravňuje začínat každý tanec. Nezačínejte tančit dříve, než tito hlavní tanečníci.
6. Tancujte tak dlouho a s takovou chutí, jak jen můžete. Když netancujete, snažte se být potichu a respektujte taneční arénu.
7. Uvědomte si, že někdo může stát za vámi a nemusí přes vás vidět. Snažte se mu uvolnit místo, stoupnout si stranou nebo si sednout.
8. Prokazujte úctu písni vlajky (Flag Song) a písni k poctě (Honor Song) tím, že během těchto písní stojíte. K tanci se můžete připojit až ti, kterým je projevována úcta, projdou v taneční aréně kolem vás. Jestliže se nepřipojíte, stůjte dál v tichosti, dokud píseň neskončí.
9. Ať tancujete na jakémkoli powwow, respektujte protokol pořádající skupiny.
10. Některé tance mohou tančit jen ti, kteří jsou seznámeni s pravidly, jimiž se tanec řídí, či ti, kteří byli k tanci přizváni. Například na písně veteránů mohou tancovat jen veteráni. Pokud zvyklosti nějakého tance neznáte, pozorujte hlavního tanečníka a učte se od něj, zatímco tanci přihlížíte. Poslouchejte pokyny moderátora slavnosti, vždy řekne instrukce.
11. Píseň vlajky nebo Indiánská národní hymna se zpívá, když americká vlajka stoupá nebo klesá. Prosím, stůjte a sundejte si pokrývky hlavy. Tyto písně nejsou určeny k tanci.
12. Většina powwow není výdělečná. Jsou závislá na sponzorských darech, výdělku z tomboly, dekovém tanci (Blanket Dance) a podobně. Je dobrou zvyklostí dávat dary jako projev úcty. Každý účastník může dát peníze na deku, aby pomohl uhradit náklady na powwow. Podpořte organizátory a kupujte lístky do tomboly.
13. Některé předměty, které mají duchovní význam, by měli nosit jen lidé, kteří jsou toho hodni. Respektujte tradice.
14. Pokud chcete uspořádat rozdávání (Give Away) či věnovat někomu píseň, domluvte se vždy předem s moderátorem slavnosti a kapelou, která vám k tomu bude hrát.
15. Některý buben může být „uzavřen“, což znamená, že na něj hrají jen určití lidé. Pokud se chcete připojit s bubnováním, požádejte vždy hlavního zpěváka dané kapely o svolení.
16. Pokud si nebudete jisti ohledně nějaké činnosti, která se na powwow odehrává, zeptejte se moderátora slavnosti, vedoucího taneční arény či hlavního zpěváka hostitelské kapely. Vždy vám rádi pomohou zodpovědět vaše dotazy.
17. Na powwow není povolen žádný alkohol ani drogy !!!
18. Pokud chcete fotografovat tanečníka, nejdříve se ho zeptejte. Pamatujte na obecnou zdvořilost, pravidla slušnosti a požádejte ho o svolení. Fotografování skupin tanečníků je většinou povoleno, přesto byste se měli nejprve zeptat někoho z organizátorů. Při některých tancích je zakázáno fotografovat či natáčet video. Respektujte to, prosím.
Head Staff – „Powwow Comitee“ („Organizační tým powwow“)
- Master of Ceremony (M.C.) („Moderátor slavnosti“)
- Arena Director (A.D.) („Vedoucí taneční arény“)
- The Powwow Princess („Princezna powwow“)
- Head Man and Head Woman Dancers („Hlavní tanečník a hlavní tanečnice“)
- Host Drum („Hostitelská kapela“)
Master of Ceremony (M.C.) („Moderátor slavnosti“)
M.C. je jednou z vůbec nejdůležitějších postav každého powwow. Osobnost „moderátora slavnosti“ dokáže powwow velice povznést, neboť právě M.C. ovlivňuje atmosféru celého powwow. Z organizačního týmu je to on, kdo komunikuje se všemi přítomnými – ohlašuje následující body programu, povzbuzuje tanečníky i diváky do tance a těm, kdo jsou na powwow poprvé, představuje jednotlivé taneční kategorie a typy tanců. Je živoucím zosobněním powwow, často je také nazýván „hlasem powwow“. Schopný moderátor dokáže lidi v průběhu slavnosti bavit a dodávat energii celé akci osobitým humorem a výborným řečnickým projevem.
Leží na něm však také velký díl zodpovědnosti za organizaci powwow. M.C. se podílí na sestavování programu a během slavnosti se pak stará, aby byl program naplněn, tedy aby na sebe jednotlivé události navazovaly, a powwow tak mělo hladký průběh.
M.C. je vždy člověk, který má o powwow velmi dobré znalosti. Nejen proto, aby dokázal vysvětlovat divákům a nově příchozím, co se odehrává v taneční aréně, ale také proto, aby dokázal pohotově reagovat na každou situaci v souladu s tradicemi, předcházet nestandardním situacím a vyřešit případné problémy. Moderátor slavnosti oznamuje, jaký tanec bude v danou chvíli následovat, jaká kapela pro něj bude hrát píseň a pro koho je tanec určen. To je velmi důležité, neboť zdaleka ne všechny tance na powwow jsou tzv. intertribal dances (tj. „tance pro všechny“). Každý návštěvník powwow by měl proto dobře poslouchat pokyny moderátora po celou dobu slavnosti.
M.C. jsou ve světě powwow celebritami a velmi uznávanými osobnostmi. Ti nejlepší z nich jsou žádáni o moderování desítek powwow ročně, a to i powwow velmi vzdálených.
Arena Director (A.D.) („Vedoucí taneční arény“)
Funkce vedoucího arény má dlouhou tradici. Už v době, kdy powwow ještě neexistovala, se na malých tanečních slavnostech jednotlivých kmenů objevovala postava tzv. „naháněče“, tedy člověka, který ostatní vybízel k tanci. Status „naháněče“ byl v jistém slova smyslu i předchůdce statutu hlavního tanečníka. „Naháněči“ nosili ceremoniální biče, kterými poutali pozornost tanečníků, jenž nereagovali na jejich výzvy k tanci.
Arena Director je nepostradatelným členem organizačního týmu každého powwow. Když M.C. něco ohlásí, Arena Director je tím, kdo zajistí realizaci dané události. Vedoucí arény sestavuje slavnostní průvod tanečníků na Grand Entry a po celou dobu powwow se pak stará o taneční arénu – myšleno od čistě technických záležitostí až po dohlížení nad tím, aby v aréně nebyl nikdo, kdo k danému tanci nebyl přizván.
A.D. je také pověřen organizováním veškerých obřadů v průběhu slavnosti – například počátečním symbolickým očištěním tanečníků , zahajovací modlitbou, přebíráním vlajek od jejich nositelů či sbíráním spadlých orlích per. Zároveň je to na soutěžních powwow právě vedoucí arény, kdo vybírá rozhodčí pro jednotlivé taneční kategorie.
Vzhledem k velké náročnosti své funkce, mívá Arena Director často pomocníky. Ti bývají někdy označováni jako „whip men“, tedy „muži s bičem“, což vychází z už zmiňované historické funkce „náhončího“. Na větších powwow může být jako pomocník A.D. jmenován i hlavní rozhodčí, tedy „Head Judge“, který má na starosti celkové hodnocení soutěžních tanců, včetně výběru dalších rozhodčích.
Každý účastník by měl respektovat veškeré pokyny vedoucího arény. Jeho slovo je na powwow „zákonem“.
Arena Director je jednou z nejnáročnějších funkcí na powwow, proto jsou vedoucí arény chováni ve velké úctě. Vždy to jsou lidé, kteří znají dokonale problematiku powwow a staré tradice. Podobně jako M.C., bývá také A.D. známou osobností a ti nejschopnější jsou velmi žádanými posilami do každého organizačního týmu powwow.
The Powwow Princess („Princezna powwow“)
Titul princezny powwow je velkou ctí pro každou ženu či dívku, která má právo jej nosit. Odkud se však tradice powwow princezen vzala, je těžké říci. Setkala jsem se s různou interpretací původu tohoto titulu. Zmíním zde alespoň některé z nich:
V dřívějších dobách nebylo zvykem, aby ženy vstupovaly do taneční arény. Tanec byl zobrazením boje nebo lovu, tedy mužskou záležitostí. Pouze několik málo žen získalo výsadu se takových tanců účastnit. Tyto ženy pak byly chovány ve veliké úctě. U některých kmenů bylo také zvykem, že když takto vyznamenaná žena již nebyla schopna se přímo fyzicky tance zúčastnit, mohla tuto poctu předat jiné ženě ze svého rodu. Některé zdroje se v souvislosti se vznikem titulu Powwow Princess na tuto tradici odvolávají.
Jiní autoři tvrdí, že titul vzniknul z původního chybného označování dcer náčelníků jednotlivých kmenů „princeznami“. Bílí osadníci, zcela pod kulturním vlivem v té době monarchistické Evropy, považovali náčelníky za vládce „s modrou krví“. Domnívali se, že nástupnictví předávají svým synům – princům, náčelnické dcery pro ně tedy logicky byly princeznami. Ještě dnes se mnoho bílých Američanů zmiňuje, že mezi jejich předky byla indiánská princezna, nejčastěji kmene Čerokíjů (Cherokee). Údajně pak označení „princezna“ znovu získalo popularitu v Oklahomě, odkud se nový trend – tentokrát už volené princezny – rozšířil po celé Americe.
Zcela odlišný je pohled, který se domnívá, že titul Powwow Princess je (a byl) pouze jiným pojmenováním vítězky soutěže zcela srovnatelné se soutěžemi o „královnu krásy“, tedy „Miss“. Tuto teorii podporuje fakt, že na mnoha powwow jsou skutečně voleny držitelky titulů jako např. „Miss Plains Indian Museum“, „Miss Six Nations“ nebo „Miss Pottawotami Nation“. Vítězky pak mezi sebou dále bojují o takové tituly jako jsou „Miss Indian America“ či „Miss Indian World“, o které s nimi soutěží i držitelky titulů obsahující formulaci Powwow Princess . Z tohoto pohledu jsou pak tituly zcela srovnatelné a autor uvádí, že mladé dívky potřebují tímto způsobem uplatnit svou přirozenou soutěživost.
Já osobně se domnívám, že pozice princezny powwow vznikla kombinací všech výše zmíněných teorií. Dovolím si však lehce oponovat té poslední uvedené. Je pravda, že v současné době soutěže o titul Powwow Princess na některých powwow připomínají již jen volbu „Miss“, rozhodně tak však u většiny kmenů nevznikly, byť se v ně možná někde přeměnily. Neboť princezna powwow má především reprezentovat svou komunitu. Dlouho tak vůbec nebylo možné, aby se soutěže zúčastňovaly mladší dívky, výsadní právo reprezentace měly (a do značné míry mají!) v indiánské tradici především starší a zkušení lidé, a tak to platilo i u této soutěže, kde prvními vítězkami byly staré a vážené dámy – tedy žádné „královny krásy“ z pohledu naši kultury v dnešní době, uznávající kult mládí. Až v několika posledních desetiletích bylo umožněno i mladším dívkám se o titul Powwow Princess ucházet.
Již na začátku jsem zmínila, že stát se princeznou powwow je velikou ctí. Úkolem princezny je především reprezentovat powwow, jehož je představitelkou, na těch ostatních. Měla by svým projevem, tancem a šarmem sloužit „jako jeho stálá připomínka i pozvánka“.10 Měla by pomáhat všude, kde jen může, zvát lidi do tance, a to nejen na „svém“ powwow. Očekává se, že bude dochvilná na všech powwow, kterých se zúčastní, a pokud se zde vyskytne jakýkoli problém, měla by být schopná jej pomoci vyřešit. Dále pak pomáhá organizačnímu týmu (tzv. powwow comitee) slavnosti, jejíž je představitelkou, s přípravou dalšího ročníku powwow. Zde by se pak měla snažit osobně uvítat co nejvíce hostů a pomoci jim v čemkoliv, co budou potřebovat.
Samotný průběh soutěže o to, kdo se stane „princeznou“, může být na jednotlivých powwow různý. Je zvykem, že dívky hodnotí vybraná komise, skládající se z lidí, jenž mají s powwow bohaté zkušenosti. Dívky se účastní soutěžního tance a rozhovoru, který je veden s každou z nich samostatně. Na některých powwow je pak hodnocen i veřejný projev či „tradiční dovednost“ (zpěv, zdobení tradičními způsoby atd.).
Bývá zvykem, že odstupující princezna powwow, předává atributy svého titulu (tedy vyšívanou korunku a šerpu) své nástupnici a při této příležitosti uspořádá hostinu či tradiční obřad Give Away.
Head Man and Head Woman Dancers („Hlavní tanečník a hlavní tanečnice“)
Dalšími osobnostmi na powwow jsou hlavní tanečník a tanečnice. Pochopitelně i lidé zastávající tyto funkce musí mít přehled o všech záležitostech powwow, znát jeho tradice a řídit se jimi. Být vybrán za hlavního tanečníka (tanečnici) je velkou poctou. Hlavní tanečníci by měli znát všechny typy tanců na powwow. Mezi jejich základní výsadu a zároveň nejdůležitější povinnost patří začínat každý tanec v taneční aréně (a tím jej zároveň ukazovat ostatním). Všichni ostatní vždy musí počkat, dokud nezačnou tančit hlavní tanečníci.
Stává se však, že hlavní tanečníci nejsou některý tanec schopni zatancovat (kvůli fyzické únavě či neznalosti tance) a mohou proto za sebe pro tyto tance určit jiné hlavní tanečníky, kteří pak po dobu tance zastávají jejich funkci.
Na některých powwow se tento zvyk ujal do té míry, že hlavních tanečníků a tanečnic je určováno několik hned od začátku. Setkala jsem se s několika verzemi. V podstatě však jde o princip zvolení si hlavního tanečníka (nebo tanečnice) pro každou taneční kategorii na powwow (mužský tradiční tanec, rolničkový tanec atd.), o zvolení si hlavního tanečního páru pro každou věkovou kategorii ( děti, teenageři, dospělí a tzv. „Golden age“, tedy „zlatý věk“ ) či o kombinaci obou výše zmíněných postupů.
Host Drum („Hostitelská kapela“)
V neposlední řadě jsou členy organizačního týmu zpěváci a bubeníci kapely, která je vybrána, aby pomohla zajistit hladký průběh powwow. Host Drum je kapela, na kterou se může moderátor slavnosti kdykoliv obrátit. Zejména, když jiná kapela není schopna zahrát píseň, která je na řadě. Hostitelská kapela by měla znát všechny typy písní, které je možné na powwow slyšet, proto se na ni mohou organizátoři spolehnout. Většinou je to právě ona, kdo hraje píseň ke Grand Entry, Flag Song (píseň vlajky) i Honor Songs (písně, při kterých je někomu vzdávána čest).
Členové kapely spolupracují s moderátorem slavnosti i vedoucím arény a měli by jim být k dispozici po celou dobu powwow. Zejména pak tzv. hlavní zpěvák (Head Singer), který je zodpovědný za výběr písní. Ten „v okamžiku oznámení musí být schopen vybrat vhodnou píseň pro jakýkoliv bod programu powwow.“11
Někdy bývají na velkých powwow hostící kapely dvě – jedna, která hraje severní styl písní a druhá hrající jižní styl.
Powwow se konají nejen na americkém kontinentě, ale také v mnoha evropských zemích – v Německu, České republice, Polsku, Dánsku, Švédsku, Anglii, Švýcarsku i v Rusku. Tato powwow jsou většinou pořádána lidmi, kteří se o kulturu severoamerických indiánů zajímají. Jejich tradice proto není zdaleka tak dlouhá jako trvání amerických indiánských powwow.
Kořeny toho, proč mají powwow své místo i v Evropě, lze hledat v bohaté tradici zájmu některých evropských národů o indiánskou kulturu. Nerada bych zde zabíhala do podrobností, protože samotná historie zájmu o indiány v Čechách či Německu by stačila na samostatnou ročníkovou práci. Navíc je zde mnoho cest, jakými se konkrétní skupiny lidí či organizace dostaly k fenoménu powwow a oživily jej na evropské půdě. Existovaly (a stále existují) zde skupiny, které se zabývají politickou situací současných indiánů, sepisují petice a pořádají protestní akce. Vedle nich jsou tu lidé, které zajímá spíše historie, indiánská materiální kultura a táboření, které sami zkouší. A v neposlední řadě mnoho lidí oslovuje ze všeho nejvíce duchovní stránka indiánské kultury. To vše se vzájemně prolíná a tvoří barvitou mozaiku „indiánského hobbismu“, která zde v Evropě vznikla. Upřímně řečeno, jedno bez druhého (a tedy ani jedni bez druhých) nemůže existovat. Powwow je toho také důkazem – spojuje v sobě současnost indiánů, jejich bohatou materiální i duchovní kulturu a tradice. Myslím, že to je právě důvodem, proč powwow má co říci všem výše zmíněným skupinám, které se o severoamerické indiány zajímají.
První evropská powwow (tancem i hudbou se zde zabývali lidé již mnohem dříve, ne však v podobě charakteristické pro powwow) se pořádala v Německu na přelomu 80. a 90.let. Od té doby zaznamenala evropská powwow obrovský pokrok. Je však zcela pochopitelné, že veškeré inovace a změny powwow, které se odehrávají v Americe, přichází do Evropy s velkým zpožděním. Netroufám si srovnat úroveň a vůbec provedení současných evropských a amerických powwow, jelikož jsem z těch druhých zmiňovaných bohužel neměla zatím šanci vidět ani jedno. Přesto si myslím, že naše powwow jsou na poměrně dobré úrovni ve srovnání s těmi americkými powwow, která jsem mohla vidět zprostředkovaně pomocí videonahrávek na oficiálních videokazetách, DVD a na internetu. Vzniklo zde několik výborných kapel, hrajících a hlavně zpívajících indiánskou tradiční hudbu. Také evropští tanečníci a tanečnice vylepšují techniku svých kroků i módu svých kostýmů, oproti začátkům jsou i více rozšířené moderní styly tance.
Pro mě osobně powwow hodně znamenají. Jsou to nezapomenutelné zážitky, když se stanete součástí živoucího obrazu plného tanečních kroků, zvonících rolniček, pestrobarevných šálů, bohatě zdobených bustlů a úderů bubnů. Nezapomenutelné je i to, jak můžete při tanci zapomenout na vše ostatní. Často bývá vznášena otázka, zda-li není pořádání powwow někým jiným než indiány kradení kultury? A já musím odpovědět, že není. Lidé, kteří zde v Evropě na powwow tančí, nekopírují přesné pohyby a vzory na kostýmech indiánských tanečníků. Oni je vytváří. Oni žijí slavnostmi powwow.
Zájem o indiány či jiné domorodé kultury po celém světě má do značné míry příčinu ve ztrátě mnohých původních tradic a hodnot naši kultury. A také ve ztrátě přirozenosti v duchovních věcech a ve ztrátě společnosti, která byla postavena na rodinách a komunitách, nikoli na individualismu. Je přirozené hledat cestu zpět k těmto kořenům, které naše evropská kultura možná již zapomněla. Přesto ale má možnost si je připomenout prostřednictvím těch kultur, které stále přežily, aniž by tyto původní tradice a vnímání ztratily. Je to snad špatná cesta? Powwow je jen jedním z příkladů, jak po této cestě jít, a ne zcela výstižným. Nicméně powwow je fenoménem, který umožnil starým tradicím přežít, aniž by se to vzájemně popíralo s moderní současnou dobou a společností. Naopak: minulost, současnost (a co je hlavní) i budoucnost tančí na powwow v jednom kruhu.
Jak však popsat celou atmosféru powwow? Každé takové setkání s lidmi, kteří mají stejný zájem jako vy, je krásné a obohacující…Jde o víc než jen o hudbu a tanec, i když právě tyto dvě věci jsou základem každého powwow. Vzájemnost. To je asi slovo, které nejlépe vystihuje mé pocity z každého powwow, které navštívím. Je to neuvěřitelný pocit. Pojmenování „mezikmenový“, užívané na powwow velmi často, pro vás může znamenat „mezinárodní“. Ať jsem přijela na powwow do Německa, Dánska, Polska či Anglie, měla jsem možnost se setkat téměř se stejnými lidmi. Jsou to lidé, kteří za powwow cestují, tak jako já a moji přátelé z České republiky, tak jako indiáni v Americe. Je to konkrétním vyjádřením indiánského (lakotského) sousloví, že „Všichni jsme příbuzní.“
zdroje:
1 volný překlad, zdroj: www.powwows.com
2 Televizní dokument: The World of American Indian Dance, 2003 Four Directions Entertainment, Inc.
(českou verzi, vzniklou v roce 2007, uvedla televizní stanice Spektrum)
3 Historie a vývoj powwow, Zoetig Dennis, Black Shadow Press, 2000
4 Historie a vývoj powwow, Zoetig Dennis, Black Shadow Press, 2000
5 Historie a vývoj powwow, Zoetig Dennis, Black Shadow Press, 2000
6 Historie a vývoj powwow, Zoetig Dennis, Black Shadow Press, 2000
7 Televizní dokument: The World of American Indian Dance, 2003 Four Directions Entertainment, Inc.
(českou verzi, vzniklou v roce 2007, uvedla televizní stanice Spektrum)
8 Televizní dokument: The World of American Indian Dance, 2003 Four Directions Entertainment, Inc.
(českou verzi, vzniklou v roce 2007, uvedla televizní stanice Spektrum)
9 Televizní dokument: The World of American Indian Dance, 2003 Four Directions Entertainment, Inc.
(českou verzi, vzniklou v roce 2007, uvedla televizní stanice Spektrum)
10 Historie a vývoj powwow, Zoetig Dennis, Black Shadow Press, 2000
11 Historie a vývoj powwow, Zoetig Dennis, Black Shadow Press, 2000