Southern Men´s Straight Dance, Southern Men´s Traditional Dance

„Mužský tradiční tanec jižního přímého stylu“

        

Historie: Straight Dance má své kořeny mezi spolky válečníků známými jako Helushka, jejichž členy byli bojovníci kmenů jižních plání. Původně se jednalo o obřadní tanec. Některé kmeny vypráví legendu o tom, že tanec jim byl předán prostřednictvím starého medvěda grizzly (či v jiné verzi bizona) v dobách, kdy zvířata mluvila stejným jazykem jako lidé. Tento tanec byl původně součástí složitějších ceremoniálů, které se pravděpodobně vykonávaly před odjezdem válečníků do bitvy. Vývoj je jinak velmi podobný jako u severního tradičního tance.

Tanečníci ze severu se chtěli na powwow odlišit od tanečníků z jihu, proto nesoutěží ve stejné kategorii. V roce 1969 na powwow v Novém Mexiku poprvé došlo k rozdělení kategorie mužských tanečních kategorií na jižní a severní.

Popis tance: Pohyb tanečníků jižního přímého stylu je „naplněn důstojností a vnitřním klidem“3 Na rozdíl od tanečníků severního stylu mají některé kroky a pohyby ozdobnější a plynulejší, proto je linie příběhu, obsažená v jednotlivých kategoriích, většinou méně zřetelná či spíše „abstraktní“. Písně k tanci bývají pomalejší než u severních tradičních tanečníků, neboť jižní přímý tanec je asi vůbec nejdůstojnějším mužským indiánským stylem tance.

Kostým: Tanečníci jižního přímého tance nosí na hlavě připevněna jen dvě orlí pera nebo mívají čapky z vydří kožešiny či head roach, který přejali od tanečníků ze severu. Pokud nosí jižní taneční roach, mívá kromě něj upevněná na hlavě ještě další pera, většinou nad čelem nebo po straně roache.

Jak již jsem zmínila, Southern Men´s Traditional Dance byl původně tancem určeným k obřadům, proto i u něj má každá součást tanečního kostýmu svůj význam. Právě čapky z vydří kožešiny ve své době vyjadřovaly velkou poctu tomu, kdo je směl nosit. Vydra byla považována za velmi inteligentní a těžko ulovitelné zvíře, její kožešina byla proto vzácná a ceněná. Z vydří kožešiny byly vyráběné i tzv. vlečky – dlouhé závěsy vedoucí od tanečníkova krku přes záda až po zem. Ty dnes bývají často látkové, vždy však zdobené. Za krk mívá tanečník upevněnou také náprsenku, která je vyráběná kostic a je v podstatě stejná jako u severních tradičních tanečníků. Velmi častý je také kolem krku uvázaný šátek, sepnutý ozdobnou sponou, popřípadě nákrčník. Někdy jsou k vidění také jakési dva dlouhé pásy, vyráběné nejčastěji z kostic a korálků, které nosí tanečníci přes ramena tak, že se vzájemně kříží na prsou a na zádech.

Mezi úplně základní prvky kostýmu patří látková košile, která bývá většinou zdobena stužkami. Přes ní nosí někteří tanečníci vesty, vyšívané korálky či zdobené látkovými aplikacemi. Nad lokty bývá košile zúžena díky ozdobám, nazývaným armbands. Na předloktí pak často bývají korálky zdobené nátepníky. Kolem pasu mají tanečníci uvázané opasky zdobené poklicemi či korálky, na které jsou upevňovány mužské leginy, ať už kožené nebo látkové. Veškeré korálkové výšivky na kostýmu vytváří vzory charakteristické pro daného jedince, jeho kmen či oblast. Stejně tak tomu je i u legin a mokasín, které mají tanečníci na nohou.

Další částí oblečení je bederní rouška, která je připevňována na pásek spolu s pletenými pásy a „postranicemi“. Drobné pletené pásky jsou rovněž uvazovány na kožené řemínky s rolničkami, které jsou pod koleny.

Tanečníci drží v rukou taneční hůlky, orlí perutě, lapače snů, zrcátka a nejrůznější další doplňky.

Nejvýraznějším rozdílem mezi tradičními tanečníky jižního a severního stylu je absence bustlu u tanečníků z jihu.

3 Historie a vývoj powwow, Zoetig Dennis, Black Shadow Press, 2000