www.powwow.cz – stránky českých powwow

Hudba na powwow

Hlavním centrem powwow je samozřejmě hudba, bez které by to nešlo a pozbylo smyslu. Hudba je založena na víře. Buben je universum a údery na něj jsou tlukotem srdce. Říká se, že když srdce bubnu přestane tlouci, zemře i srdce indiánského národa. Buben je prostředník mezi člověkem a duchem. Buben udává tempo a rytmus tance. Při hraní se dodržují přísná pravidla a etiketa. Každá kapela má svého hlavního zpěváka a bohatý repertoár písní, které obsáhnou jakoukoliv taneční kategorii či jinou důležitou píseň.Existuje široká škála písní. Písně jsou náboženské, oslavné, čestné, dobyvatelské, válečné, ale i radostné, legrační, rodinné i truchlivé. Zpívá se o velkém duchu, na druhé straně o Mickey Mouseovi – takové písně vznikly pro ty nejmenší, kteří ztráceli zájem o účast v tancích a víc se věnovali oblíbeným dětským seriálům v televizi. Tak přišel nápad přenést jejich hrdiny z obrazovek do písní na powwow. Písně se řadí do tří kategorií – písně složené z vokálů, ze slov a písně kombinované (složené z vokálů a slov zároveň). Pro netrénované ucho může znít indiánská hudba všelijak, je výrazně odlišná od „západní“ hudby.

Čikala


České kapely hrající na powwow


Dead Dog Singers, Brno


Walden Singers,
Praha

         

Čangleška Nunpa Singers, Morava



Wanbli Ohitika Singers
                              



HUDBA NA POWWOW   Filip Chmel

Hudba je záznamem živoucí historie. Její vývoj a přítomnost můžeme u indiánských národů, stejně jako u kterékoliv jiné kultury, sledovat odnepaměti. Hudba na powwow je nepostradatelná. Žádné powwow by se nemohlo konat bez přítomnosti kapel, které jsou proto vždy vzácnými hosty. Indiánská hudba je velmi specifická. Pro nás, Evropany, je těžké naučit se vnímat její melodičnost a zvláštní rytmus. Zpěv indiánských kapel je doprovázen pouze údery bubnu. Buben jako takový, má v kulturách původních obyvatel, také své nazastupitelné místo. Jeho zvuk znázorňuje tlukot srdce. Je s ním zacházeno jako s živou bytostí, která má vlastního ducha a dokonce i sílu léčit. Bubeníci a zpěváci často vnímají buben jako dalšího člena kapely.

„Powwow písně jsou předávány ústně, nejsou obyčejně zapisovány a tak tyto rady jsou koncipovány podobně, jako když skladatel písně představuje novou píseň zpěvákům. Nicméně znalí zpěváci mají jasno, jak bude forma písně vypadat. Nejprve je třeba porozumět faktu, že powwow písně mají šest částí.

První část je předzpěv (lead), je zpíván předzpěvákem a většinou se jedná o nejvýše zpívanou část písně.

Druhá část je opakování předzpěvu (second lead), druhý předzpěvák vede ostatní zpěváky, aby zopakovali předzpěv.

Část třetí je refrén (chorus), je zpíván celou skupinou. Ženy se připojují zpěvem právě během této části.

Čtvrtá část je první zakončení (first ending).

Pátá část je opakováním refrénu (repeating of the chorus), je to část písně začínající na druhý úder bubnu a ženy se opět v průběhu připojují svým zpěvem ve stejném místě jako předtím.

Šestá část je finální zakončení (final ending), je často zpívána s malinko jiným nápěvkem než první zakončení.

Takto jsou tvořeny čtyři sloky písně, tvořící celek často označován jako pušap (push up). Pak se celá píseň znovu opakuje a opět jí začíná předzpěvák. Jak se píseň vyvíjí a zrychluje, předzpěvák začíná předzpívávat dříve, než ostatní dokončí finální zakončení. Stejně tak druhý předzpěvák začíná dříve, než dozpívá předzpěvák. Předzpěvák určuje, kolikrát se píseň bude opakovat, a pomocí smluvených signálů svou rukou informuje ostatní, jak se píseň bude dále vyvíjet. Jakmile dá signál k zakončení písně, píseň je zakončena a další předzpěv už se nekoná. Píseň vždy končí úderem na silnou dobu (down beat). Tanečníci musí dobře píseň poslouchat a skončit na poslední úder s oběma nohama na zemi a tělem v rovnováze. Po skončení písně je možno začít znovu bubnovat a přidat další opakování refrénu a finálního zakončení. Toto se nazývá dodatek písně (tail). Dodatek se přidává k písním k poctě, tradičním a mnoha dalším.

Šest částí plus někdy přidaný dodatek, tvoří formu všech současných mezikmenových písní (intertribalů).

Tempo a rytmus úderů je také důležitou součástí písní. Současné pow-wow písně se formovaly z hudební tradice mnoha a mnoha předešlých generací. Základní vliv pochází z hudebního tempa, které je rovnocenné čtyřčtvrtečnímu taktu v hudebním zápisu. I když všechny údery zní stejně, údery na první a třetí dobu se nazývají údery na silnou dobu (down beats). Pro všechny taneční styly je první doba, když tanečníkova noha našlapuje dopředu a dopadá na zem. Tělesná váha se však nepřenáší na tuto nohu, dokud nezazní další úder, na který dopadají na zem i paty tanečníka. Na třetí dobu se zvedá druhá noha a dotýká se s úderem země. Na čtvrtý úder se opět přenese váha a pata se dotkne země. Z tohoto základního pohybu a pochopení rytmu vychází různé powwow taneční styly. Proto je velmi důležité slyšet silnou dobu. Bez toho není možné správně cítit chod písně a změny v tempu. Pokud se vám nepodaří identifikovat silnou dobu při předzpěvu, je možné ji poznat z úderů zvaných údery k poctě (honor beats). Údery k poctě se umísťují do části refrénu právě na silnou dobu, jsou hlasitější než ostatní údery a mohou vám pomoci k srovnání poslechu silné doby. Pro tanečníky je nejdůležitější rozeznat silnou dobu a být s ní v rytmu, kvůli poslednímu úderu, který je vždy na silnou dobu a to dokonce i v šibalských písních (trick song). Když jsou tanečníci sladění, vždy se jim podaří rychle přenést váhu a zastavit se s oběma nohama na zemi a tělem v rovnováze. Další věc, která vám napomůže při rozeznávání silné doby z předzpěvu je, že zpěv zlehka naznačuje silnou dobu svým frázováním. V keltské hudbě je toto předvídání úderu obvyklé pro hudební nástroje, zatímco v hudebním zápise se používá termín příraz. V powwow písních jsou tyto zpívané přírazy naznačeny zvýšením nebo snížením výšky hlasu. Pokud si zvyknete poslouchat písně tímto způsobem, půjde vám lépe rozeznat, kdeže oni ti zpěváci jedni, umísťují onu silnou dobu, a to již po prvním předzpěvu.

Zpěváci si často stěžují, jak je těžké zpívat bez přítomnosti tanečníků. To je právě třetí část dobrých powwow písní. K udržení správného „rozpalu“ písní je totiž nutné udržovat neustálý kontakt mezi zpěváky a tanečníky. Tento kontakt zajišťuje správné změny tempa písně a emotivní přístup k věci jak zpěváků, tak i tanečíků.

Tempo písně je předem jasné už při jejím skládání. Hodně záleží na tom, k čemu je jednotlivá píseň určena. Pro mezikmenové (intertribal) písně je obvyklé začít prvních pár slok pomaleji. Po začátku dalšího předzpěvu je možné slyšet zrychlování jdoucí až k druhému předzpěvu. Údery k poctě často upozorňují na zrychlení tempa. Tanečníci zareagují a ještě víc se rozjedou a ukáží svůj taneční styl.

Na powwow existuje také jiný typ písní. Tyto písně stále mají svých šest částí, ale takt je odlišný. Tyto písně patří mezi side step, round dance nebo two step a mají namísto 4/4 taktu, takt 3/4. Na první dobu je úder silný, druhá doba je tichá a na třetí je úder slabý. První doba je tedy silná doba.

Např.

1.2.3.1.2.3.1.2.3.

ticho

ticho

ticho

 silný úder
 slabý úder

Je častou chybou posluchačů myslet si, že se jedná o dva údery na dvě doby. Pravdou však je, že i v písních two step potřebují tanečníci jednu dobu tichou, aby mohli nohu přesunout a připravit ji na došlápnutí ve třetí době.

V písních jsou důležitá i slova. Mnoho současných powwow písní zahrnují slova v některém z původních kmenových jazyků. Všechny písně však obsahují zvuky, které nejsou slovy žádného jazyka. Nazýváme je haleky (vocables).

Písně obsahující pouze tyto haleky nazýváme halekačka (straight song). Neobsahují žádný jazyk, přesto jsou velice časté, oblíbené a lidé si mohou užívat atmosféru powwow i bez znalosti kmenových jazyků. Dají se jednoduše naučit, neboť není potřeba znát slova. Pokud si zvyknete poslouchat a zpívat si pro sebe tyto písně, brzy pochopíte, že haleky nejsou pouze náhodné zvuky, ale jsou podobné slovům s jasně danou výslovností. Proto i zpěv v halekačce zní při opakování vždy stejně.

Powwow hudba v Severní Americe pochází z bohatého dědictví mnoha kmenových komunit. Z toho důvodu je jasné, že jsou písně ovlivňovány místními zvyklostmi jednotlivých rodin a kmenů. Očekávání jistých nuancí v písních dle jejich původu je tedy na místě. Přes všechny tyto drobné rozdíly, rozlišujeme hlavní dva původní styly. Severní a jižní styl. Například Smokey Town je kapela severního stylu, ten začíná velmi vysokým mužským falsetovým předzpěvem. Jižní styl má předzpěv tvořený hlasem daleko hlouběji položeným. Jižní styl používá stejných šest částí jako severní, ale má jiné tempo úderů. Například jižní styl používá při finálním zakončení písně o dva údery víc než severní styl. Většinou se v jižním stylu přidává několik úderů k poctě mezi zakončením a opakováním refrénu. V obou stylech platí, že zpěv, buben, zpěváci a tanečníci jsou jednou součástí celku a vytváří harmonii tanečního kruhu.

Doufejme, že vám toto povídání pomůže lépe si vychutnat poslech mnoha krásných powwow písní, které vám pokud budete dobře poslouchat možná i roztančí vaše srdce.“1

Pro lepší představu o hudbě severoamerických indiánů mi nezbývá, než vám doporučit si tuto hudbu poslechnout.




1 Úryvek z volného překladu z CD Learn To Hear PowWow Songs,
   uveřejněného v čísle podzim 2008 časopisu Poselství světa v kruhu, překladatel Filip Chmel