Jingle Dress Dance

„Rolničkový tanec“

      

Historie: Rolničkový tanec vznikl v oblasti Velkých jezer u kmene Odžibwejů (Ojibwa, Chippewa) někdy kolem roku 1900. Existuje několik legend vyprávějících o vzniku rolničkových šatů a všechny jsou si velmi podobné.

Jeden odžibwejský muž měl velmi nemocnou dceru, kterou velmi miloval. Nikdo však nevěděl, jak dívku uzdravit. Jedné noci měl otec sen, ve kterém viděl čtyři ženy oblečené ve zvláštních šatech, jaké nikdy nespatřil. Šaty nejenže krásně vypadaly, ale vydávaly i krásný zvuk, když se ženy pohnuly. Tyto čtyři ženy pak začaly tančit, vysvětlily mu, jak se šaty vyrábí a jaké písně se k tanci mají hrát. Když se muž probudil, řekl o snu své manželce a společně vyrobili čtyři takové šaty, jaké ve snu viděl. Požádal pak čtyři ženy ze svého kmene, aby si šaty oblékly. Zpěváci bubnovali a zpívali písně, které si muž ze snu zapamatoval. Rodiče přivedli svou nemocnou dceru k bubnu a ženy ve zvláštních šatech začaly tancovat. Během jejich tance se dívka postupně začala cítit lépe a po několika kruzích, které ženy obtancovaly, se k nim dokonce byla schopná přidat a tančit s nimi. Rolničkový tanec dívku uzdravil.

Další legenda vypráví o starém muži, který měl nemocnou vnučku. I on měl sen, ve kterém viděl rolničkové šaty, tancovat v nich však měla jeho vnučka. Šaty jí vyrobil a bubeníci zpívali písně ze snu. Nemocnou dívku musely nejdříve nést jiné ženy z kmene, při druhém kole ji už jen podpíraly a při třetím již dívka mohla tančit sama.

Jiná verze tohoto příběhu mluví o nemocném starém muži, který měl sen ve chvíli, kdy téměř umíral a byl jen napůl při vědomí. V tom snu k němu přišla mladá žena a ukázala mu šaty, jaké nikdy neviděl. Řekla, že šaty mají léčivou sílu, ukázala mu, jak je vyrobit a jaké písně se mají zpívat, aby medicína ukrytá v šatech ožila. Pak mu řekla, aby tanec naučil své vnučky a tím, že bude opět v pořádku. Když dalšího dne vyšlo slunce, zavolal k sobě starý muž své tři mladé vnučky a pověděl jim o vizi, kterou v noci měl. Vnučky rychle šaty vyrobily a když byl obřad, při kterém v šatech tančily, hotový, starému muži klesla horečka a on se zázračně uzdravil.

Rolničkové šaty byly dlouhou dobu používány pouze v oblasti Velkých jezer, a to výhradně k ceremoniálním účelům. Obřad rolničkového tance měl léčebný význam, většinou při něm tančily pouze čtyři ženy, ke kterým se po skončení obřadu mohly přidat i další tanečnice. Jingle Dress Dance v té době vypadal jinak, než jak se s ním můžeme setkat dnes. Obecně se dá říci, že tanečnice byly mnohem rezervovanější, nohy příliš nezvedaly od země a hlavní důraz byl kladen na důstojnost celého tance. Rolničkový tanec byl tancem tradičním. Šaty byly léčivé a proto jim byla projevována velká úcta, stejně jako tanečnicím. Cílem tančících žen bylo dosáhnout harmonie mezi rytmem bubnu, zvukem šatů, pohybem těla a duchovními silami bubnu i rolničkových šatů. Vše muselo být dokonale sladěno, aby tanec měl svou léčivou sílu.

Ve dvacátých letech 20. století se Jingle Dress Dance poprvé objevil na powwow, pořádaném kmenem Sújů (Sioux). Několik odžibwejských žen tam zatančilo rolničkový tanec. Příslušníci ostatních kmenů byli tancem natolik nadšeni, že na příští powwow pozvali více odžibwejských žen a vyhlásili v rolničkovém tanci soutěž. Po této první soutěži se stal Jingle Dress Dance natolik známým, že si ženy z nejrůznějších kmenů rolničkové šaty vyrobily, ačkoliv nepatřily k tradicím jejich lidu a začaly v nich na powwow tancovat.

Rolničkové šaty v té době vypadaly jinak než dnes, plechové kornoutky na nich zavěšené byly menší a nebylo jich zdaleka tolik. Jiné ozdoby šaty v podstatě neměly, pokud se na ně našívaly stužky, bylo to jen kvůli připevnění rolniček. Látka šatů bývala v tzv. „zdravých“ (či spíše uzdravujících) barvách – tedy v zelené, žluté, červené, modré nebo černé.

Po nějaké době však obliba Jingle Dress Dance opadla a tento taneční styl z powwow téměř úplně zmizel na celých dvacet let. Až ke konci sedmdesátých let, či spíše v první polovině osmdesátých, nastala renesance rolničkového tance a ten se do powwow arén opět navrátil. Zpočátku však nemělo význam dělat pro Jingle Dress tanečnice samostatnou soutěž, a tak soutěžily společně s tanečnicemi Fancy Shawl Dance – zcela moderního stylu. Je více než pravděpodobné, že právě spojení těchto dvou kategorií mělo zásadní vliv na změnu, kterou pak rolničkový tanec prošel. Aby dívky a ženy tančící Jingle Dress Dance mohly zaujmout porotce, kterým neustále odtrhávaly pohled třpytící se, bohatě zdobené kostýmy šálových tanečnic, změnily postupně design rolničkových šatů až do dnešní podoby. Začaly používat modernější materiály, rolničky se vyráběly větší a byly jimi pošity celé šaty. Také kroky se změnily. Opět vlivem tanečnic Fancy Shawl Dance, přestaly být taneční kroky umírněné, nohy se začaly zvedat více do výšky, tanec se stal živějším a více nezávislým na původní tradici. V první polovině devadesátých let již byla soutěž pro rolničkový tanec na většině powwow samostatná, tanec si svou modernizací získal mnoho nových příznivců a tedy i soutěžících.

V současné době je Jingle Dress Dance jednou z nejpočetnějších ženských tanečních kategorií na powwow. Těší se dokonce větší oblibě než zmíněný šálový tanec.

Popis tance: Rolničkový tanec prošel výraznými změnami, které jsem do jisté míry popsala výše. Dá se proto pozorovat dva různé styly tohoto tance. První se snaží zachovávat původní tradici tance. (Objevuje se i názor, že soutěžit v tomto tanečním stylu by se vůbec nemělo, neboť je určen pouze pro léčivé obřady.) S tím souvisí i některá pravidla, například to, že tanečnice by měla vždy tančit směrem dopředu. Je zcela na její vůli jestli její kroky povedou přímo rovně nebo bude kličkovat, nikdy by však neměla tančit pozpátku. Stejně tak by se její nohy při tanci neměli křížit. Ženy, které dodržují původní podobu tance, jsou celkově rezervovanější, jejich kroky nejsou zdaleka tak „divoké“ jako ostatních. Stále cítí tento tanec jako obřad.

Druhý styl rolničkového tance se vyvíjel při spojení s šálovým tancem. Je proto uvolněnější, živější a kreativnější. Jeho tanečnice se necítí tak svázány tradicí léčivých obřadů, soustředí se na tanec jako takový. Jingle Dress Dance se stal moderní taneční kategorií a těžko lze někomu tento vývoj zazlívat. Ačkoliv jsou kroky těchto tanečnic vyšší a podobné šálovému tanci, stále je tento styl velmi důstojný. Tanečnice rolničkového tance se nepouštějí do tak rychlých a výrazných krokových variací jako šálové tanečnice a při tanci neskáčí tak vysoko. Nejviditelnějším rozdílem je pak rovné vzpřímené držení horní poloviny těla. Jediný nápadný pohyb rukou probíhá při čestných úderech bubnu, kdy tanečnice zvedají své perutě, případně je u toho natáčí. Jinak jsou ruce většinu času drženy ve výšce pasu, jsou buď založené v bok nebo drží v jedné ruce korálky vyšívanou (či jinak zdobenou) taštičku a v druhé již zmiňovanou peruť.Tanečnice tohoto druhého stylu rolničkového tance jsou elegantní, důstojné a přitom velmi hbité. Tvoří jakýsi pomyslný střed ženských tanečních kategorií, kdy nejumírněnějším tancem je ženský tradiční a naopak nejživějším je šálový tanec.

Při soutěžích je vyžadována znalost kroků určených pro tzv. Straight Songs (ve stejném rytmu jsou i Traditional Jingle Dress Songs, původně jediné tance pro tento styl) a pro tzv. Side-Step (krok do strany).

Kostým: Základem kostýmu pro Jingle Dress Dance jsou šaty pošité plechovými kornoutky. V současné době jsou šaty někdy také nahrazovány sukní a halenkou, které však dohromady tvoří dojem, že jsou jedním kusem oblečení. V naprosté většině případů mají tanečnice dvě sukně, respektive u šatů podšívku či spodničku, aby měly možnost si po tanci sednout a neničily přitom kornoutky, které mají na šatech (vrchní sukni) přišité. Kornoutky jsou vyráběné řezáním a ohýbáním víček od plechovek na šňupací tabák či jiných podobně tvarovaných plechovek. Některé zdroje uvádí, že kornoutků by na šatech mělo být přišito tři sta šedesát pět, jeden za každý den v roce.

Šaty jsou doplňovány nejrůznějšími látkovými aplikacemi, našívanými stužkami i flitry či korálky. Liší se ve tvarech, do kterých jsou kornoutky přišité, zdobením, barvou, střihem i materiálem. Na rozdíl od původních ceremoniálních šatů, mohou současné ženy, které šaty vyrábí, zapojit fantazii a veškerou svoji kreativitu. Vznikají tak originální kostýmy, ve své zářivosti zcela srovnatelné s moderním oblečením pro Fancy Shawl Dance. Vzory šatů mají pro tanečnici osobní význam, nejsou vybírány náhodně.

Tanečnice mívají kolem krku ovázaný do trojúhelníku složený šátek, jehož jeden volný cíp splývá po zádech a další dva jsou pod krkem spojeny ozdobnou sponou.

Tradiční součástí kostýmu jsou ženské leginy a mokasíny, zdobené tradičními i moderními vzory. Leginy mohou být jak kožené, tak látkové. Používají se také kožené opasky, které jsou zdobeny buď kovovými poklicemi či cvočky nebo jsou vyšívané korálky.

Kromě toho používají tanečnice řadu dalších drobných doplňků, jako jsou ozdoby do vlasů, náušnice, korálky zdobené nátepníky na ruce či nákrčníky. To vše bývá barevně sladěno. Ve vlasech, které jsou vždy úhledně učesané, mají tanečnice upevněné peříčko nebo chmýří, připevněné na precizně vyšitých sponách.

Nepostradatelná je také peruť a zdobená taštička (ta může být nahrazena i šátkem nebo lapačem snů), které tanečnice drží při tanci v rukou. I tyto předměty jsou většinou krásně zdobené a doplňují tak eleganci, která z tančících žen a dívek vyzařuje.